Sproste Básničky

Červená Karkulka

pohledném stavení na konci vesnice

bydlela sedmkrát trestaná světice.

Od mládí fandila procházkám v šeru

na jejich památku vlastnila dceru.

Křehounká dívenka s nosem jak okurka

červeným od rumu - no prostě Karkulka.

Ráno, když maminka dcerušku spatřila

dala jí pohlavek a takto pravila:

"Rychle si oblékni červenou sukénku

babička za lesem dostala žloutenku."

"Nač je mi maminko červená suknice

ta jenom přiláká vilného myslivce!

Jestli mě znásilní, tak jako včera

více už nebudu nevinná dcera !"

"Nedávej bázlivým myšlenkám průchod

než bába za léky utratí důchod!

Dones jí guláše aspoň půl hrnka

a bába vyskočí zas jako srnka!"

Popadla Karkulka aktovku s jídlem

běžela lesem jak bodnutá šídlem.

Navzdory vábivé červené sukýnce

nestřetla na cestě vilného myslivce.

Svalnaté nohy a kvalitní pohorky

brzy jí donesly do známé chaloupky.

"Co je to za fóry, tak brzo po ránu

vlk se tu placatí v bábině županu!"

"Jen pojď dál, děvenko a nestůj u dveří

s bábou jsem posnídal, ty zůstaň k večeři!

Máš pěkné tvářičky, jak žádná druhá

tvá bába zato byla dost tuhá!!

"No to sis vybral kvalitní potravu!

Nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?

Pozdě mě nazýváš spanilou dívenkou

sežral jsi babičku s infekční žloutenkou!!!"

Lesem se ozývá zoufalé vytí

(to se vlk pokouší vyvolat blití).

Otesánek

Kousíček od lesa stál malý domeček,
žila v něm babička a taky dědeček.
Byli už staří a děti neměli,
snad proto, že v domku nebylo postelí.
Žili si slušně o dvojí penzi,
baba však furt měla pitomý hemzy.

Babička:
"Kam já jsem za mlada své oči dala,
že jsem si za muže nemehlo vzala?
Kdybys byl jako muž jen trochu solidní,
tak už jsem mohla být desetkrát gravidní.
Že děti nemáme, beztak je tvá vina,
jen vzpomeň, jak v lese spad ti strom do klína!"

Dědeček:
"Strom za to nemůže!
Jen proto nemáme dědice,
žes, babo, taková slepice.
Aby ti za tu lež upadly panty,
to máš jen z ty svojí koncepce-anti!
Pořád jsi chtěla mít v domku klid a pohodu,
teď to chceš dohonit, pět let po přechodu?"

A tak se staroušci celé dny přeli,
až jednou křik utich jako když střelí.
To baba pěstí ťukla si na čelo,
až se jí v žaludku srazilo kyselo.

Babička:
"Ha, už to mám, vím jak mít syna,
jen když tvá ruka nebude líná.
Popadni sekeru, dláto a pilu,
pak padej do lesa a měj se k dílu!
Tam skácej strom, statný a ztepilý,
zpracuj ho dlátem a syn je za chvíli!"

Uposlech dědeček bábina příkazu
a lehce přioděn vyrazil do mrazu.
Na večer přivedl divného kloučka,
s tělíčkem Golemka a hlavou broučka.
Než se kdo nadál, kluk seděl za stolem
a spolkl knemoch, i s novým kastrolem.
Když skončil i ubrus v tom dítku neladném,
tak bába zrudnula jak záře nad Kladnem.

Babička:
"Tohleto vytesat, co tě to napadlo?
Seš padlej na hlavu, žere jak čerpadlo!"

Když v krku dítěte skončila žehlička,
babičku skolila mozková mrtvička.
Dojatý dědeček slzičku zatlačil,
a potom ke stolu rychle zpět přikvačil.

Dědeček:
"No, to je věc, až člověk žasne,
co dokáže to dítko krásné!
Jeden by netušil, že kousek polena,
zajistí v domku klid na stará kolena!"

Perníková chaloupka